„Nemluvím s tebou!“ Kačenka vztekle hodí panenku po Michalovi a utíká žalovat mamince. Maminka situaci mezi sourozenci uklidní a jde dokončit večeři.
Táta přichází domů a u večeře se zeptá své ženy, jestli nezapomněla zavolat do servisu. Žena je unavená, protože děti se celý den hádaly, tak jen nevrle odpoví. „Zapomněla jsem na to, taky si to můžeš vyřídit sám!“
Docela běžná situace, která se bude v každém vztahu řešit trochu jinak.
Někde se to přejde, protože oba partneři vědí, že ve hře jsou emoce a únava a nechá se to na ráno. Jinde se strhne souboj o to, kdo toho dělá víc a kdo má právo být víc unavený.
V našem případě se muž zvedne od stolu a neříká nic. Den, dva, v extrémních případech i týden.
Malá Kačenka už s Michalem mluví, řekla mu, proč ji naštval a on jí odpověděl. Zato táta s mámou jsou už tři dny ticho.
Raději hádka než ticho
Jakmile se v nás začnou hromadit emoce, měli bychom je pustit ven. V opačném případě začnou dělat paseku uvnitř našeho těla. A dlouho potlačované emoce nám dokážou pěkně rozhodit imunitní systém.
Ticho, které následuje poté, co se jeden z partnerů cítí nespravedlivě, je nejtěžší forma hádky. A taky to trochu zavání manipulací ze strany toho, kdo odmítá mluvit.
Raději komunikace než hádka
Rozdíl mezi hádkou a komunikací je prostý. Nikdo se nesnaží vyhrát. Když dojde k nedorozumění mezi partnery, je na místě popsat svůj postoj k věci i to, jak jsem k němu došla..
Proč mlčí a nereaguje?
Někdy je to určitý druh trestu, který používá jeden z partnerů k tomu, aby v tom druhém vyvolal pocit viny. Může se jednat o nástroj dominance, „počkej, já ti ukážu, jak se máš ke mně chovat!“ Nebo naopak nástroj ublíženecký, „podívej se, jak trpím, a to jsi zavinil nebo zavinila ty!“
Ale ne každé ticho je trest.
Bára byla zvyklá řešit věci. V práci dokázala říct nepříjemnou pravdu, vyjednávat, rozhodovat. Když nastal problém, obvykle byla ta, která se nadechla a řekla: „Dobře. Tak co s tím uděláme?“
Jenže tentokrát seděla v kuchyni naproti svému muži a mlčela.
„Ty zase všechno strašně prožíváš,“ řekl.
Možná to pro něj byla jen věta. Pro Báru ne.
Ještě před chvílí mu chtěla vysvětlit, co ji zabolelo. Teď cítila, jak se jí stáhlo hrdlo. V hlavě měla spoustu slov, ale žádné nedokázala vyslovit.
„Takže se se mnou zase nebudeš bavit?“
Bára neodpověděla.
Ne proto, že by chtěla, aby se cítil provinile. Nečekala, až se omluví. Netrestala ho.
Byla zraněná.
A v tu chvíli pro ni mlčení nebylo zbraní. Bylo spíš místem, kam se na chvíli schovala, protože kdyby začala mluvit, musela by ukázat právě to, co se tak usilovně snažila chránit – svou zranitelnost.
Možná by za hodinu dokázala říct: „Potřebuju chvíli. To, co jsi řekl, mě opravdu bolelo.“
Teď to ale ještě neuměla.
Zvenku může každé ticho vypadat úplně stejně. Člověk sedí, mlčí a nereaguje. Jenže uvnitř se může odehrávat něco naprosto jiného. Jednou je ticho způsob, jak druhého potrestat. Podruhé způsob, jak na chvíli ochránit sebe.
Na každý pád trpí oba partneři, bez ohledu na to, kdo to „ticho“ začal.
Častý důvod, proč partner mlčí, je „počkám až ti dojde, co jsi udělala a přijdeš se mi omluvit.“
Tlak vyvolaný tichem je velmi nepříjemná věc. Nutkání zastavit ticho a vrátit zase vše zpět do vyjetých kolejí je tak silné, že máš chuť z toho utéct. Nemůžeš se soustředit na nic v jeho blízkosti a často se raději omluvíš za něco, co jsi neudělala, jen aby to skončilo.
Jak se s tichou domácností vypořádat?
Z dětského pokoje se opět ozve Kačenka, „za trest se s tebou nebavím!“ Její mladší bráška je tentokrát pohotovější, „a já se s tebou za trest bavím!“
Důvodů, proč se jeden z partnerů rozhodne mlčet, je mnoho. Občas není na škodu odejít beze slov, aby sis ujasnila, co chceš bez emocí říct.
V ostatních případech prostě pojmenuj to, co chceš, aby se dělo.
Chceš, aby to ticho skončilo? Pak to musíš vyslovit nahlas. Neočekávej, že ti bude číst myšlenky a neboj se říct, že nevíš, co se mu honí hlavou.
Zapomeň na domněnky. Možná opravdu cítíš, co se v tom druhém odehrává, ale jistotu mít nebudeš, dokud se nezeptáš.
Pokud partner nechce komunikaci navázat a zarytě mlčí dál, pusť to. Zkus tuhle jeho hru odmítnout. Když ji bude hrát sám, přestane ho to brzy bavit.
Vztah je jako zahrada. Když se o ni s láskou staráš, je čím dál krásnější.
Každý nevyřešený spor je jako plevel, který nevytrhneš.
Ze začátku není moc vidět, ale když se rozroste, zničí celou zahradu.
Zastav se na chvíli
Co se v tobě děje, když s tebou někdo blízký přestane mluvit?
Začneš hledat, co jsi udělala špatně? Máš potřebu ticho rychle ukončit, i kdyby ses měla omluvit za něco, za co se omlouvat nechceš? Nebo se naopak stáhneš taky?
Možná stojí za to si všimnout, že ticho mezi vámi není jen o tom, kdo mluví a kdo ne. Hodně vypovídá i o tom, co začne dělat s tebou.
Výzva
Až příště mezi vámi zavládne ticho, zkus na chvíli neřešit, co si asi myslí on.
Všimni si nejdřív, co se děje v tobě. Co cítíš? Co potřebuješ? A co máš chuť udělat jen proto, aby ticho skončilo?
Nemusíš hned nic řešit. Jen se na chvíli vrať k sobě.
Dárek pro tebe
Když mezi námi zavládne ticho.
Pracovní sešit, který ti pomůže rozpoznat, co se za tichem mezi vámi skutečně děje – ať mlčí on, nebo ty.
Stáhni si pracovní sešit bez nutnosti zadávat e-mail >>
