
Co si o nás ostatní myslí, není naše věc.
Nedávno jsem někde viděla nápis, „Základní nastavení člověka je: nejsem dost dobrý.“ Doplnila bych dospělého člověka.
Zde se s tebou dělím o témata, která se dotýkají našeho každodenního života.
Vztahy, emoce, ženská duše, vnitřní proměny. V textech najdeš nejen osobní zkušenosti a postřehy, ale i jemné otázky, které ti mohou otevřít nové pohledy.
Píšu o tom, co skutečně prožívám – srdcem, hlavou i tělem. Sdílím své myšlenky abych inspirovala, podpořila a možná i trochu pohladila po duši.
Najdi si chvilku pro sebe, udělej si čaj a začti se…

Nedávno jsem někde viděla nápis, „Základní nastavení člověka je: nejsem dost dobrý.“ Doplnila bych dospělého člověka.

Každé naše přesvědčení, bez ohledu na to, zda je omezující, či prospěšné pro náš život, má tendenci se splnit.

Když se ve vztahu necítíme dobře, snadno začneme hledat jedinou správnou odpověď: zůstat, nebo odejít? Jenže čím déle o ní přemýšlíme, tím méně někdy slyšíme samy sebe. Andrea se proto rozhodne podívat na svůj vztah trochu jinak.

Sprostá mantra nám nejen uleví od bolesti, ale má i daleko větší razanci pro jakékoliv naše tvrzení.

„Tobě není smutno?“ Tuhle otázku jsem slýchala docela často, když moje dcera nebyla doma. Dnes je jí 30 let, a přesto se mě ptají. Obzvlášť, když je na druhém kontinentu. Někdy k tomu přidají, „ty o ni nemáš strach?

Naše představy způsobují, že filtrujeme skutečnost, že si vybíráme z toho, co vidíme, slyšíme a cítíme.

Sedla jsem si na kámen u řeky, nechala jsem je, ať se hádají a začala jsem vymýšlet otázky, které jim položím, abych mohla konečně rozhodnout o tom, která z nich má pravdu. O tom, jestli jsme to my sami, kdo určuje, zda budeme šťastní.

Stačilo jedno zmoklé prádlo. A z obyčejného zapomenutí byl během chvíle důkaz nezodpovědnosti, lhostejnosti a skoro i toho, že ji nemiluje. Jak se z malé věci stane tak velká? Hanka na to přijde trochu jinak, než čekala.

Stojíme v hodinové frontě v Makru, a když se konečně dostaneme k placení zapípá terminál, že karta nemá dostatek hotovosti…

„Jsi jenom člověk! Pomíjivé nic ve srovnání s nekonečným množstvím vody kolem tebe!“
A přesto se cítím neskutečně silná…

„Musím utéct někam pryč!“ Johanka seděla na zemi, uprostřed pokoje mezi rozházenými hračkami a tupě zírala na chomáče prachu, které se na ni usmívaly ze stínů pohovky…

Proč nás rozchod bolí? Vždyť nikdo neumřel, tak proč je ten smutek tak velký? Z čeho je nám smutno a čeho se vlastně bojíme?

Která cesta je správná? Jak to poznáme? Je tolik cest, na které se můžeme vydat, ale jak poznat, že právě tahle je ta pravá?

Pokud neřekneme, tohle se mi nelíbí, pokud se omlouváme za to, že chceme něco, na co máme právo, bude to mít neblahý dopad na naši sebeúctu a na naše sebevědomí.
Blog o vztazích a myšlenkách, které ovlivňují náš život vznikal spontánně a je určen ženám. V článcích se odráží myšlenky, které mne napadaly při setkáních s ženami, které už toho jednoduše měly dost. Dost toho, co žily ve vztazích s partnerem, rodiči a občas i dětmi.
Některé články na blogu o vztazích jsou výkladem snů mých, nebo některé z mých klientek (s jejich laskavým svolením). Občas mě to táhlo k filozofickým úvahám nad tím, jak nás naše vlastní myšlenky ovlivňují v našem životě a jak dalece jsme schopny naslouchat svému vnitřnímu hlasu.
Budu ráda, když mi napíšeš, zda mé články na blogu o vztazích pomohly i tobě, nebo když mi pošleš svůj vlastní příběh.
S láskou Lenka